Lidé, kteří se dožívají 100 let a více, mohou za svou dlouhověkost vděčit nejen svému životnímu stylu, ale také dědictví dávných předků. K tomuto závěru dospěli vědci, kteří zkoumali genomy italských dlouhověkých lidí. Práce byla publikována v časopise GeroScience.
Vědci analyzovali DNA 333 Italů starších 100 let a porovnali ji s genetickými údaji 690 zdravých dospělých osob ve věku kolem 50 let. Tyto údaje pak porovnali se 103 starověkými genomy reprezentujícími čtyři hlavní skupiny, které tvořily moderní genofond Itálie: západní lovce-sběrače, neolitické zemědělce z Anatolie, kočovníky z doby bronzové a starověké populace z Íránu a Kavkazu.
Analýza ukázala, že dlouhověcí lidé mají výrazně vyšší podíl genetického dědictví západních lovců-sběračů (WHG) – nejstarších obyvatel Evropy po poslední době ledové. Podíl ostatních starobylých populací s pravděpodobností dosažení extrémního věku nesouvisel.
Vědci odhadli, že i malé zvýšení podílu DNA lovců-sběračů zvýšilo šanci dožít se 100 let přibližně o 38 %. Tento efekt se projevil zejména u žen: při vysokém obsahu této genetické složky se pravděpodobnost stát se dlouhověkou ženou více než zdvojnásobila.
Autoři zdůraznili, že dlouhověkost je dána kombinací faktorů – genetiky, prostředí a životního stylu. Zjištění však naznačují, že podíl dávné evoluční dědičnosti na dlouhověkosti může být mnohem větší, než se dosud předpokládalo.
